Alimentární lymfom u koček

Zveřejněno před 9 měsíci v kanálu náš blog, autor Veronika Bejvl Aktualizováno 12. 8. 2026

Kočky jsou šelmy (masožravci) a jejich trávicí trakt odolává celkem náročnému prostředí. My se dnes v článku podíváme na nejčastější onkologické onemocnění trávicího traktu u koček. Alimentární lymfom bývá častěji diagnostikován starším kočkám, ale mohou jím trpět samozřejmě i koťata a mladé kočky. Pojďme si dnes říct, jaké jsou příznaky tohoto onemocnění a jaké jsou možnosti léčby.

Co je to alimentární lymfom?

Alimentární felinní lymfom (AL) přestavuje nejčastější zhoubné nádorové onemocnění trávicího traktu u koček. Studie uvádí, že tento lymfom, představuje až 20 % celkových neoplazií u koček a až 1/2 onkologických onemocnění právě intestinálního, trávicího, traktu.

Je totiž velice „rozmanitý“. Postihuje žaludek a různé vrstvy střevní tkáně a střevních kliček.

Nejvíce riziková je skupina koček nad 10 let.

Zajímavostí je, že siamské kočky mají plemennou predispozici ke vzniku těchto lymfomů. Důvod častého vzniku právě u tohoto plemene není zcela objasněn, ale předpokládá se, že se jedná o souhru enviromentálních a genetických faktorů. Existuje dokonce teorie, že imunitní systém siamských koček může reagovat odlišně na některé běžné viry nebo chronickou antigenní stimulaci (např. z potravy), což může vést k chronickému zánětu střev (IBD), který je považován za možný rizikový faktor pro rozvoj lymfomu. Jiná studie uvádí, že siamské kočky mají obecně vyšší předpoklad ke vzniku lymfomů než jiná plemena.

Lymfom je tzv. hematologická rakovina a vzniká ve chvíli, kdy se lymfocytární buňky (lymfocyty), které jsou součástí lymfatického systému, nekontrolovaně množí a vytvářejí nádory.

Typy alimentárního lymfomu

Z pohledu rozdílné prognózy a terapie rozlišujeme čtyři základní subtypy alimentárního lymfomu:

• Low-grade alimentární lymfom (LGAL),
• High-grade alimentární B-lymfom (B-HGAL),
• High-grade alimentární T-lymfom (T-HGAL) a
• LGL alimentární lymfom (LGLL).

Příznaky alimentárního lymfomu

Rozpoznatelné příznaky chovatelem jsou na první pohled běžné, ale jedná-li se o příznak pro alimentární lymfom, tak je problém většinou chronického charakteru (chronický = dlouhodobý, vleklá).

Nejčastěji se tedy pozná podle:

• Nechutenství.
• Hubnutí.
• Zvracení.
• Zvýšený příjem tekutin.
• Průjem nebo zácpa.

Diagnostika

Vzhledem k tomu, že příznaky jsou blíže nespecifické, je nutné vyloučit další onemocnění, která (nejen) v pokročilém věku mohou kočky často trápit. Primárně se jedná o vyloužení hyperthyreózy, chronického onemocnění ledvin, triaditidy atd. 

Základním krokem je klinické vyšetření, odběr krve a využití zobrazovacích technik (v první řadě se využívá ultrazvuková sonografie dutiny břišní).

Při pohmatu mohou být patrné zesílené střevní kličky. V pokročilém stádiu nemoci i bolestivost při doteku. Pokud se lymfom „vymkne kontrole“ může být palpačně (pohmatem) nahmatána jakási masa, která představuje právě neoplazii, což je abnormální a nekontrolované bujení tkáně.

V průběhu diagnostiky je vhodné absolvovat krevní testy, které dokážou odhalit virová onemocnění FeLV a FIV. Vyloučení je nutné, protože pokud se onemocnění FelV a FIV potvrdí, tak se průběh léčby lymfomu komplikuje (a zároveň se i zhoršuje prognóza pro vyléčení).

Pro definitivní potvrzení AL se jako tzv. zlatý standard využívá histopatologická biopsie s imunohistochemií. Tato biopsie umožňuje posouzení infiltrace hlubších vrstev stěny střeva. S histopatologem, s lékařem zabývající se mikroskopickým vyšetřením tkání a buněk odebraných z těla, je poté možné stanovit stupeň a subtyp lymfomu.

V případě, že bude kočka podstupovat chemoterapii, je vhodné provézt biopsii na pracovišti, kde jí provádějí laparoskopicky. Při klasické chirurgii je doporučováno odložit zahájení chemoterapie až o týden, protože zahájení terapie může zhoršit hojení pooperační rány. O pooperační péči se více dočtete v sérii článků Pooperační péče u psů a koček - 1. díl a 2. díl.

Terapie a prognóza

Nejlepších terapeutických výsledků lze dosáhnout aplikace modulární chemoterapie na bázi léčiv jako je L-asparagináza, cyklofosfamid, vincristin a doxorubicin (protokol LCHOP).

Obecně platí, že reakce organismu kočky na chemoterapii je silně ovlivněna stupněm progrese a subtypem lymfomu. U LGLL, což je 4. subtyp alimentárního lymfomu, reaguje organismu na chemoterapii nejméně (pozitivně reaguje zhruba pouhých 30 % léčených pacientů).

Chemoterapeutika lze aplikovat intravenózně, což je nitrožilní způsob a je samozřejmě nejefektivnější. Většina chemoterapeutik má bohužel nespočet nežádoucích účinků, ze kterých lze uvést např. trávicí obtíže. Je tedy nutné k léčbě přidat i podpůrnou terapii.

Běžně se přidávají kortikoidy (např. Prednison), které zvyšují apetit. Dále se podávají léky proti zvracení na bázi metoklopramidu (např. Degan). Jako stimulátor apetitu lze podávat např. Mirtazapin. Je také vhodné zvážit podávání analgetik (např. Tramal). Všechny uvedené léky nejsou volně dostupné a jsou na předpis. Léčbu musí stanovit veterinární lékař!

Je-li nízká hladina vitamínu B12, je nutné ho suplementovat. Neléčená hypokobalaminémie je spojená s horším přežíváním pacientů a slabší reakcí na chemoterapii, což je nežádoucí.

Prognózu (včetně doby přežití) nejvíce ovlivňuje to, jak zvíře reaguje na léčbu během prvních 3 - 5 týdnů od záhájení léčby.

Problém nastává pakliže pacient nekontrolovaně hubne. Úbytek váhy léčené kočky značí špatnou prognózu. Největší riziko nastává, je-li úbytek vyšší než 5 % původní váhy (např. u 5kg kočky hrozí nebezpečí, pakliže zhubne o 250 g).

U jedinců, kteří jsou navíc pozitivní i na FeLV a FIV, bývá prognóza ještě o něco horší. Hodně záleží na tom, v jakém stádiu na stupnici GRADE se nález nachází.

V případě adekvátní terapie si pacient s 1. subtypem (LGAL) může život prodloužit až o 3 roky. V případě těch horších nálezů se jedná o přežití v řádehc měsíců (zhruba od 2 do 10 měsíců).

Autor článku

Veronika Bejvl

Veterinární sestra na Veterinární klinice U Kašpara v Kolíně

Jmenuji se Veronika Bejvl a působím jako veterinární sestřička na Veterinární klinice U Kašpara v Kolíně a jsem vášnivá hobby chovatelka všech… číst více

Jmenuji se Veronika Bejvl a působím jako veterinární sestřička na Veterinární klinice U Kašpara v Kolíně a jsem vášnivá hobby chovatelka všech opeřenců (zejména okrasných plemen slepic a indických běžců).

Láska ke zvířatům mě provází celý život a formovala i mou profesní cestu. Po studiu na SOŠ veterinární v Hradci Králové, zkušenostech z ČZU v Praze ve speciálních chovech a i po dvou letech náročné medicíny na VFU Brno, jsem nakonec zakotvila rovnou v praxi.

Absolvuji pravidelně odborné konference i semináře, kde sbírám nové poznatky. Byla jsem na stáži na italské veterinární klinice v Rende.

Své první zkušenosti jsem sbírala na veterinární klinice VIVA u MVDr. Hypské v Hradci Králové a uplynulých pět let se plně věnuji pacientům na kolínské veterině. Zde působím jako odborná všeobecná a sálová sestra se specializací na veterinární stomatologii.

Momentálně si užívám mateřskou dovolenou, během které s nadšením měním sálové nástroje za klávesnici a píšu články, které chovatelům pomáhají lépe rozumět jejich mazlíčkům.

Všichni autoři blogu